Narodil se v září v minulém století. K muzice se dostal přes matku nikoliv přes šroubek.a to ještě v předškolním věku do světoznámého Khünova dětského sboru. A stejně jak tomu bylo s českým géniem Járou Cimrmanem i Mirek chodil do "dívčího" zpívat sóla. Po té co si Mirka Zembalu vybrala lidová škola umění dali mu do ruky housle. To mu bylo přibližně osm. Již v tomto věku rozpoznává, že housle nejsou tím pravým nástrojem a dává to kantorům tak zřetelně najevo, až byl nařknut, že z něj nikdy muzikant nebude. Přesto mu v ruce zůstává drnkací nástroj a to kytara a i přes naprostý odpor se jí vydržel věnovat skoro dvě desetiletí aby nakonec zjistil, že se kytara musí ladit, což byl nepřekonatelný problém.
Další písemné záznamy jsou z vojenského střediska v Kroměříži, kde zakládá první vlastní taneční kapelu jen proto aby nemusel pochodovat. Armádní komise propouští Mirka Zembalu z vojenské základní služby jako vojenské služby dále neschopného. Vrací se do Prahy a přijímá angažmá v proslulé kavárně Tatran s Řehákovou kapelou. Postupně obsadil post trumpetisty ve všech ostatních tamních orchestrech a téměř přestal chodil domů. Z této situace jej vytrhává nabídka na angažmá v orchestru Standy Douši se kterým hraje již dvacet let. Toto je směr žánrově orientované hudby na jazz a taneční muziku. Druhý směr se ubírá do hudby vážné a tak hraje po kostelech, zpívá v Jakubském sboru. Od 80-tého roku hraje v komorním orchestru Basfifa. 
Již několik let je stálým členem orchestru Big Band Trumpet, kde je platným členem. Kladného by o sobě řekl asi to, že moc přemýšlí nad tím, že by té muzice nejlépe prospěl kdybych se na ni v.....l.